Adventní koncert Porubských trubačů v Sanatoriu Klimkovice. Jelikož úplně přesně nevím jak začít, pomohu si významem slova advent, latinsky adventus = příchod. Příchodům čelíme denně, záleží jen na nás, co si připustíme, čemu se otevřeme… co necháme následně odejít. Já osobně nerad nechávám odejít Porubské trubače, ale nepředbíhejme. Kdo si myslí, jak jednoduché je před vás předstoupit, je na omylu. Tréma a nervozita panuje pokaždé, těch stažených hrdélek, žaludků, neméně svěračů. Jste to však vy, báječné publikum, jež nás tohoto zbaví. Váš uvítací potlesk nám dodává kuráže, naše následné hraní se v něm zrcadlí… děkujeme! Poslední dobou koketuji s myšlenkou, co bude dál?! Konkrétně po koncertě v klubu Parník jsem si říkal, jak vysoko si Porubští trubači nasadili laťku, již nebude snadné překonat. Velmi rychle jste mne však vyvedli z omylu. Nebýt studu a předvánočního pokání tance i zpěvu, křepčil bych po kolonádě jako smyslů zbavený… což jsem stejně dělal, když jste odešli. Summa summarum, v tomto adventním čase, čase očekávání příchodu Spasitele, jste byli důstojnými předskokany. A že se rouhám, Bože chraň, na vlastní uši jsi to slyšela… vycházím z nepodloženého faktu, že Bůh je žena. Přátelé, je tady cesta a vy po ní kráčíte…